V České republice smrk postupně vyrostl z nenápadného dřevařského partnera na nepřehlédnutelného dominantního hráče. Jeho vzestup k moci byl úzce spojen s historickými, ekologickými a hospodářskými faktory.
Počátky smrkové dominance sahají do 19. století, kdy začal být vysazován na velkých plochách jako rychle rostoucí zdroj dřeva, to bylo ideální na příklad pro výrobu nábytku (stůl, komodu, židli). Průmyslová revoluce pak zvýšila poptávku po levném stavebním materiálu, čímž smrku ještě více pomohla. Nicméně až v druhé polovině 20. století smrk začal hrát ústřední roli v českých lesích.
Jedním z klíčových faktorů byla schopnost smrku prosperovat na široké škále půd, včetně chudších a kyselých stanovišť, kde jiné stromy měly problémy. Navíc, jeho dřevo bylo vhodné pro průmyslové využití. To vedlo k intenzivnímu vysazování smrku na úkor přirozených smíšených lesů.
Ekologové však brzy upozornili na problémy s jednodruhovými monokulturami, jako je snížená biodiverzita a zvýšená náchylnost k škůdcům a nemocem. I přes tyto obavy pokračovalo masové vysazování smrku.
Zlom přišel v 80. letech, kdy masové umírání smrkových porostů způsobené kůrovcem otřáslo lesnickým sektorem. Tento nepříznivý vývoj donutil přehodnotit jednostrannou závislost na smrku a podpořil zavádění smíšených lesů s větší druhovou pestrostí.
Dnes Česká republika usiluje o obnovu přirozené struktury lesů a snižuje podíl smrku ve prospěch listnatých stromů, jako jsou dub, buk nebo javor. To však není snadný úkol, neboť smrk stále zabírá velké plochy a jeho odstranění by mělo dopad na dřevozpracující průmysl.
Vývoj lesního hospodářství a ochrana přírody tak zahrnuje složité balancování mezi ekonomickými a ekologickými aspekty. Ačkoli smrk získal svoji dominanci díky ekonomickým výhodám, dnešní úsilí směřuje k obnově rozmanitosti a stability lesních ekosystémů, aby se předešlo budoucím problémům spojeným s jednodruhovými porosty.
Váš Nábytek z Masivu